Bed rotting vlastně znamená v překladu „zahnívání v posteli“. Lidé, kteří se téhle zábavě oddávají, ji pokládají za jednu z možností odpočinku a relaxace. A vlastně, proč by ne. Ležet na měkkém, užívat si klidu, pohodlí a soukromí, na tom není nic špatného. Ovšem v případě bed rottingu to není zase tak jednoznačné.
Jde totiž o masovou akci, kterou „odpočívající“ zdokumentovává na svém mobilu a posílá dál do éteru. Celý svět se může potěšit jeho videem či fotkou, jak kdesi lenoší v posteli. Na sociální síti TikTok se do této výzvy zapojilo už 3,2 milionu lidí. Podle odborníků ale může tento trend poškodit psychiku i zdraví. Jak to?
Odpočinek bez viny
Přestože TikTok je spíše pro mladé, oblíbili si ho i lidé středního věku. Patří mezi ně také naše sedmačtyřicetiletá čtenářka Jolana z Jičína. Bed rottingu se věnuje zhruba měsíc a nemůže si ho vynachválit.
Dvacetileté babičky. Generace Z podlehla novému virálnímu trendu na sítích |
„Žijeme v uspěchané době a není nad to se na chvíli zastavit a užít si chvilku pro sebe. Pro mě jsou to volné soboty, kdy nemám práci a starší děti jsou na sportovních závodech,“ přiznává sympatická blondýnka a dodává, že kdyby bylo čistě na ní, k odpočinku by se asi jen tak nedonutila. Měla by špatné svědomí, že je líná. Ale protože jde o masovou akci, pocit viny z ní najednou zázračně opadá.
Odrazový můstek
Pro devětatřicetiletou Evu z Prahy je bed rotting odrazovým můstkem. Přiznává, že je v životě přecitlivělá, nerozhodná a mívá sklony věci odkládat.
„Jsem v tom asi po mamince, která si vždycky všechno moc brala k srdci. Když mám tedy důležitou schůzku, rozhovor nebo nepříjemné rozhodnutí, dopřeju si před tím pár hodin v posteli. Je to pro mě takový psychický detox. Pocit bezpečí, který potřebuju. Pak už zvládnu všechno,“ vysvětluje.
Vězení v poduškách
Lékaři však vidí v tomto druhu relaxace i spoustu rizik, které si odpočívající jen tak neuvědomí. Postel může posloužit jako jednorázová vzpruha, ale válet se v ní několik hodin či dokonce dní může mít devastující vliv nejen na psychické zdraví.
„Pokud zjistím, že povalování potřebuji víc a víc, je to spolehlivé znamení, že mohou nastat nějaké další problémy,“ řekl k novému trendu psychiatr Rishi Guatam pro CBC News. A dodal, že kromě psychiky se může zhoršit i celkové zdraví. Hrozí zvýšení rizika obezity a kardiovaskulárních onemocnění.
I v případě bed rottingu tak platí staré známé úsloví, že všeho moc škodí. Pokud tedy uvíznete na delší čas v poduškách, je docela možné, že na vás druhý či třetí den dolehne pocit tíhy, deprese nebo neurčité úzkosti. Postel je totiž skvělé útočiště, bezpečný „bunkr“, ale i tíživé vězení.
„Když se se mnou rozešel můj partner, byla jsem na dně. A protože jsem neměla poblíž žádnou blízkou duši, schoulila jsem se do své postele. Zpočátku mi v ní bylo dobře, ale později jsem cítila, jak mě ta měkkost pohlcuje. Jak ztrácím řád, další směr. A vlastně mi pak bylo ještě hůř než před tím,“ popisuje čtyřicetiletá Jana z Pardubic.
Spánek v ohrožení
Tělo funguje v určitém rytmu. Narušíte-li ho, můžete si přivolat spoustu zdravotních neduhů. A to je i případ bed rottingu. Pokud je postel pro vás kanceláří nebo prodlouženým obývacím pokojem, může se stát, že se její klasická „odpočinková“ úloha postupně vytratí. A to je problém.
„Já mám místa v domě spojená s určitými vjemy. Třeba obývací pokoj, kuchyň, koupelnu. Každá místnost má nějakou úlohu v mém denním rytmu. Když jsem se rozvedla, stala se ložnice mým bezpečným pelíškem, kde jsem si lízala rány. Dělala jsem tam všechno – polehávala, jedla, surfovala na mobilu, dívala se na televizi. Časem jsem ale začala mít potíže se spánkem,“ popisuje třiačtyřicetiletá Diana z Mostu.
„Velký vliv na to měla moje životní situace, ale i fakt, že postel v tom chaosu ztratila svou původní funkci.“ Psychologové v tom dávají Dianě za pravdu. Podle nich má postel sloužit výhradně ke spánku a partnerské intimitě. Na krátký odpočinek nebo „poobědového šlofíka“ by měla být určena spíš pohovka v obýváku, aby se oba světy, ten denní a noční, navzájem jednoznačně oddělily.
Zapomínání na sebe
Pokud setrváváte příliš dlouho v posteli a nejste například nemocní, může se to odrazit na vaší psychice a péči o zevnějšek. S tím souhlasí i psychologové, kteří varují, že „poduškový režim“ může být zpočátku příjemný, ale po čase přináší čím dál více problémů. Chroničtí peciválové nebo vyznavači nového bed rottingu totiž mívají sklon se v posteli rozsedět a zmítat se v různých pocitech, úzkostech a vzpomínkách na minulost. Není divu, že v takovém rozpoložení pokulhává i hygiena, péče o sebe a svoje vzezření.
Kabelky už nefrčí. Generace Z si oblíbila nový módní doplněk: jídlo a pití |
„Když jsem celý den v posteli, mám na sobě pyžamo a nic neřeším. Proč také. Nikdo kromě mě tu není,“ uvádí padesátiletá Irena z Opavy a připouští, že ve svém polehávání moc neřeší účes, make-up ani žádné přehnané zdobení.
Dobrovolná izolace
Podle odborníků bed rotting není vyloženě špatná záležitost, je však nutné ho omezit jen na určitý čas a ideálně ho neprovozovat v posteli, ale třeba v obýváku na gauči. Další aspekt, na který u bed rottingu poukazují, je určitá forma izolace. Lidé, kteří se zaklíní v pohodlí, obvykle mají sklony tam zůstat. Straní se kamarádů, bojkotují koníčky a tak trochu „zahnívají“ ve svém vyměkčeném světě. A to je pak cesta do pekla.
„Stát se jen ležákem, který konzumuje filmy nebo poslouchá rádio? To je skoro až hřích,“ kroutí hlavou dvaapadesátiletá Sylvia z Bratislavy, ale jedním dechem dodává, že jednou už měla k tomuto scénáři nakročeno: „Stalo se to v momentě, kdy mi zemřel manžel a nic mě netěšilo. Prostě jsem jen spala, ležela a přežívala. Kdyby mě tehdy nevytáhla dcera z postele, asi bych tam zůstala dodnes. Jsem jí za to moc vděčná. Teď už vím, že sebelítost a setrvávání v polštářovém skanzenu není řešení. V mém stavu mi nakonec nejvíc pomohlo chodit ven, zajímat se o ostatní a dodržovat denní řád. Od té doby mám postel jenom na spaní a je to tak nejlepší.“
