Věříte na duchy? Pokud ne, tak vám musíme říct, že existují! Sice ne takoví éteričtí jako v pohádkách či hororech, ale z masa a kostí. Duchové, o nichž dnes budeme vyprávět, jsou obyčejní lidé, kteří ale mají jednu speciální dovednost – umí z pracovních, přátelských či partnerských vztahů mizet jako pára nad hrncem. Proto se tomuto jevu říká ghosting (anglicky duchařina) a v českých vztazích je skoro jako doma.
„Romana jsem poznala na internetové seznamce. Líbil se mi. Měl odrostlé děti, bydlel nedaleko, navíc jsme měli i podobné zájmy a smysl pro humor. Prostě značka ideál. Když se z toho vyvinula láska, byla jsem štěstím bez sebe. Už jsem si představovala, jak se k sobě nastěhujeme, budeme udržovat moji zahrádku za městem... Jenže v tu ránu Roman zmizel a už o něm nebylo ani vidu, ani slechu,“ krčí rameny pětačtyřicetiletá Dana z Litoměřic.
Nastává hrobové ticho
Podobnou situaci zažívají každý den tisíce žen a mužů. A všichni si pokládají ty stejné otázky: Proč? Co se stalo? Jak je možné, že tak rychle odešel (odešla)! Co jsem udělal (udělala) špatně? Copak už se neozve? Tisíce otazníků a odpověď žádná.
Zvláštní skóre, nicméně pro ghosting velmi typické. Většina z nás ještě pochází z doby, kdy bylo normální, že se lidé scházeli a rozcházeli. Ale i rozpadající se páry měly tu slušnost se spolu rozejít a dát si na další cestu životem rozhřešení. Jenže tady se nikdo neobtěžuje s vysvětlováním. Prostě mrtvo.
Hrábnutí do svědomí
„Pokud vás někdo odkopne, chcete vědět, co se stalo. A protože nemáte zpětnou vazbu, okamžitě začnete pochybovat o sobě. Pořád si přehráváte společné chvíle a hledáte nějaký zádrhel. Jenže co když žádný není? O to je pak rozchod palčivější,“ stýská si citově zraněná Dana, která partnera po tom, co ji „hodil přes palubu“, zkoušela vyhledat přes sociální sítě.
Jaké ale bylo její překvapení, když zjistila, že si ji všude bývalý partner zablokoval: „Přišlo mi to jako špatný sen. Proč mě takhle odstranil? Nechápala jsem, čím jsem si to zasloužila. Přece jsme spolu plánovali budoucnost, tak proč se takhle chová? Vždyť je to úplně proti logice, nedává to smysl.“
Příliš povrchní vztahy
Podle psychologů ghosting ale úplně „duchařská věc“ není. Všichni jedinci, kteří mizí ze vztahů jako duchové, k tomu mají pádný důvod. Jedním z nich je kupodivu pohodlnost. Žijeme v době konzumu a spousta lidí má ke vztahům podobně konzumní přístup.
Kde na „duchy“ ještě můžete narazit?
|
Jakmile se na soužití objeví mráček, smítko nebo komplikace, někteří jedinci to neustojí a začnou hledat vedle. Vždyť internet je plný srdcových králů a královen! Samozřejmě žádný člověk ani vztah není bez šrámu, ale tito „hledači dokonalosti“ si vždycky poradí a „pokažený kus“ vymění za novou naději. Takové vztahy pak nejsou o hluboké lásce, ale spíš se podobají pubertální zamilovanosti.
Hra na lásku vs. pohodlnost
Dalším důvodem, proč muži či ženy mizí ze vztahů jako duchové, je strach. Ten může mít podobu nerozhodnosti (když třeba partner stojí mezi dvěma ženami a nedokáže si zvolit tu „lepší“). Stejně tak může jít o jiné priority a touhy, které se bojí říct svému protějšku nahlas, a proto raději odejdou, než by riskovali nějakou scénu či ostřejší výměnu názorů.
Něco takového potvrzuje i čtyřicetiletý David z Liberce, který se ze vztahu vypařil jako duch: „Nejsem na to hrdý, ale prostě jsem to musel udělat. Začal jsem se ve vztahu dusit. Moje bývalá přítelkyně byla skvělá, vždycky mi ve všem vyšla vstříc, ale já její vize do budoucna nesdílel. Nechtěl jsem bydlet v jejím rodném městě. Nechtěl jsem děti ani hypotéku. Když o tom mluvila, vždycky jsem mlčel, abych to co nejvíc oddálil. Jakmile ale začala podnikat konkrétní kroky ke společnému bydlení, vypařil jsem se. Vím, že jsem jí tím zlomil srdce, ale říkám si, že je lepší ji teď zranit než ji opouštět třeba za tři roky, kdy bychom už měli víc společných závazků a třeba i dítě,“ připustil David podle pravdy.
Na otázku, proč si se svou bývalou družkou o těchto pocitech nepromluvil, odpověděl jednoduše: „Nechtěl jsem se hádat.“
I šeptanda může bolet
Touha po klidném rozloučení je pro duchy typická. Je jim jedno, že druhá strana může „citově vykrvácet“. Spoustu lidí takový rozchod psychicky sebere a nezřídka končí v rukou odborníků. A není divu. Málokdo má tak silné sebevědomí, aby celou situaci jenom tak ustál.
Pravdou je, že velkou roli v takových tichých rozchodech hraje i okolí. Pokud dvojice žila nějakou dobu spolu, má i stejné známé a přátele, kteří se samozřejmě o důvod rozluky zajímají.
A protože viník málokdy „přizná barvu“, může jeho mlčení vyprovokovat další vlnu domněnek a pomluv. Obzvlášť, když prohlásí: „Hele, já se o tom nebudu bavit, nechtěl bych Evě ublížit...“ Co si pak asi dotyčný řekne? Patrně uvěří, že vina byla spíš na druhé straně, ať to „duch“ myslel, jak chtěl.
A přátelství je konec
Na ghosting můžete narazit prakticky všude, i v přátelství. O tom ví své naše osmačtyřicetiletá čtenářka Dominika z Pardubic, která tímhle způsobem ztratila kamarádku: „Stalo se to z ničeho nic. Saša prostě přestala reagovat na moje telefony a zprávy. Myslela jsem si, že je nemocná nebo se jí něco přihodilo. Zkoušela jsem volat našim společným známým, ale ti tvrdili, že je v pořádku. Bylo mi to divné, a tak jsem napsala kamarádce dlouhý mail. Neodpověděla mi. Až po rozhovoru s partnerem jsem asi přišla na „jádro pudla“. Možná Saša nemohla vydýchat, že jsem čerstvě zamilovaná, zatímco ona je pořád sama. Mrzí mě to, také bych jí přála lásku, ale určitě bych kámošku kvůli tomu neodstřihla,“ uzavírá Dominika, kterou ztráta přátelství moc mrzí.